Brenda Lee je americkou zpěvačkou a umělkyní, která se narodila jako Brenda Mae Tarpley 11. prosince 1944 v Atlantě, státu Georgia. Zpívala rockabilly, rock‘n‘roll, pop, country a gospel. Má na účtě 47 hitů v hitparádě z šedesátých let. Známá je díky skladbě „Rockin‘ Around The Christmas Tree“ z roku 1958 nebo své baladě z roku 1960 „I‘m Sorry“.
Jejími rodiči byla matka Annie Grace a otec Reuben Lindsey Tarpley. Brenda se narodila v nemocnici Grady Memorial v Atlantě. Při narození vážila 4 libry a 11 uncí, což je zhruba 2,13 kilogramů. Navštěvovala základní obecnou školu v místech, kde našel její otec práci (především mezi Atlantou a Augustou). Její rodina byla chudá. Jako dítě Brenda sdílela jednu postel se svou sestrou a bratrem v třípokojových domech bez tekoucí vody. Měli malé stolní rádio, které Brendu fascinovalo jako dítě. Ve dvou letech si již dokázala hvízdat na melodie písní, které slyšela v rozhlase. Ve třech letech jí matka se sestrou brali do cukrárny, kde si zpěvem vydělala na sladkosti nebo na pár drobných mincí. O nedělích navštěvovali baptistický kostel, kde Brenda začala zpívat sóla.
Brenda se stala hudebním zázrakem. Ve věku šesti let vyhrála místní pěveckou soutěž sponzorovanou místními základními školami. Odměnou bylo živé vystoupení v rozhlasovém pořadu Starmakers Revue v Atlantě. Tam vystoupila o rok později. Její otec zemřel už v roce 1953. V době, když jí bylo deset let, se stala hlavní živitelkou své rodiny prostřednictvím zpěvu na různých akcích, v místních rozhlasových i televizních vystoupeních. V této době se začala pravidelně objevovat na country show TV Ranch v televizním programu WAGA-TV v Atlantě. Vzhledem ke své výšce musela vystupovat na dřevěné bedně, aby dosáhla k mikrofonu. V roce 1955 se její matka znovu vdala za Buella Jay Rainwatera. Všichni se poté přestěhovali do Cincinnati v Ohiu. Zde Rainwater pracoval u Jimmy Skinner Music Center. Brenda vystoupila se Skinnerem na dvou sobotních programech vysílaných přes Newport, rozhlasovou stanici v Kentucky WNOP.. Poté se však rodina vrátila do rodného státu Georgie, tentokrát do Augusty. Brenda zde vystoupila v show The Peach Blossom Special v rozhlase WJAT-AM ve Swainsboro.
Sláva Brendy raketově stoupla v únoru 1955 díky vystoupení v televizním vystoupení Ozark Jubilee v Augustě. Zazpívala v něm skladbu „Jambalaya“. Publikum bouřlivě tleskalo jejímu výkonu a odmítlo ji nechat, aby opustila pódium, dokud nepřidala ještě další tři skladby. Tehdy jedenáctiletá dívka dostala smlouvu na pětileté vystupování v tomto pořadu. Ovšem již v roce 1957 byla smlouva přerušena žalobou její matky a manažerky. Přesto se pravidelně Brenda objevovala jako host v tomto pořadu.
O méně než dva měsíce později, 30. července 1956, jí nabídla firma Decca Records smlouvu. Její první nahrávkou se stala právě „Jambalaya“, na druhou stranu desky nazpívala skladbu „Bigelow 6-200“. Druhý singl Brendy představoval dvě vánoční skladby „I‘m Gonna Lasso Santa Claus“ a „Christy Christmas“. Žádná nahrávka z roku 1956 neuspěla. Ovšem hned první z roku 1957 „One Step At A Time“ se stala hitem jak v žebříčku country, tak i popu. Skladbu napsal Hugh Ashley. Dalším hitem se stala píseň „Dynamite“. V roce 1957 po vydání skladby „Dynamite“ dostala vzhledem ke své výšce 145 cm přezdívku Little Miss Dynamite. Největšího úspěchu však dosáhla na pop žebříčcích na konci padesátých až do poloviny šedesátých let se skladbami ve stylu rockabilly a rock‘n‘rollu. Kromě již zmiňované „Jambalaya“ to byly i písně „Sweet Nothin‘s“ (4. místo), „That‘s All You Gotta Do“ (6. místo) nebo „Let‘s Jump The Broomstick“ (12. místo ve Velké Británii). Natočila i vynikající rock‘n‘rollové skladby „Rock The Bop“ nebo „Ring-A-My Phone“. Brenda měla úspěchy i s popově laděnými baladami „I Want To Be Wanted“ (1. místo), „All Alone Am I“ (3. místo), „Fool #1“ (3. místo), „Emotions“ (7. místo), „You Can Depend On Me“ (6. místo), „Dum Dum“ (4. místo) nebo „As Usual“ (12. místo).
Nejvíc prodávanou skladbou její kariéry byla vánoční píseň z roku 1958 „Rockin‘ Around The Christmas Tree“. Prodalo se jí celkem přes pět milionů výlisků. Na kytaru ji doprovázel Grady Martin a na saxofon Boots Randolph. V roce 1960 nazpívala svou nejznámější píseň „I‘m Sorry“, která se dostala na 1. místo pop žebříčku. Byl to její první zlatý singl a vynesl ji nominaci na cenu Grammy. Jejím posledním Top 10 singlem se stala skladba „Losing You“ (6. místo) v roce 1963. V roce 1964 ji doprovázel na kytaru Jimmy Page na singlu „What‘d I Say“/“Is It True?“, který se stal hitem ve Velké Británii. Měla také dva Top 10 hity ve Velké Británii, které však nevyšly jako singly ve Spojených státech. Šlo o skladby „Speak To Me Pretty“ (3. místo v roce 1962) a „Here Comes That Feeling“ (5. místo v létě 1962). Poprvé vystupovala ve Velké Británii na turné v březnu a dubnu 1962 společně s Gene Vincentem. Její doprovodnou skupinou byli Sounds Incorporated. Její popularita silně poklesla na konci 60. let, když její hlas vyspěl. Ovšem v 70. a 80. letech opět pokračovala s nahráváním, když se vrátila ke svým kořenům jako country zpěvačka s řadou hitů.
Brenda Lee byla v roce 1990 uvedena do Rock And Roll Hall Of Fame a v roce 1997 do Country Music Hall Of Fame. Je také členkou Rockabilly Hall Of Fame a Hit Parade Hall Of Fame. Je nositelkou ocenění Grammy za celoživotní úspěch. Byla vdaná více než 50 let za Ronnie Shackletta. Má s ním dvě dcery Jolii a Julii.
Video
Vybrané singly
Jambalaya (On The Bayou)/Bigelow 6-200 (1956, Decca)
I‘m Gonna Lasso Santa Calus/Christy Christmas (1956, Decca)
One Step At A Time/Fairyland (1957, Decca)
Dynamite/Love You Till I Die (1957, Decca)
Aint‘t That Love/One Teenager To Another (1957, Decca)
Rock-A-Bye Baby Blues/Rock The Bop (1957, Decca)
Ring-A-My Phone/Little Jonah (Rock On Your Steel Guitar) (1958, Decca)
Rockin‘ Around The Christmas Tree/Papa Noel (1958, Decca)
Bill Bailey Won‘t You Please Come Home/Hummin‘ The Blues Over You (1958, Decca)
Let‘s Jump The Broomstick/Some Of These Days (1959, Decca)
Sweet Nothin‘s/Weep No More My Baby (1959, Decca)
I‘m Sorry/That‘s All You Gotta Do (1960, Decca)
Emotions/I‘m Learning About Love (1960, Decca)
When My Dreamboat Comes Home/Pretend (1961, Decca)
Hallelujah I Love Him So/Walkin‘ To New Orleans (1961, Decca)
