Buddy Holly se narodil 7. září 1936 v Lubbocku, státu Texas jako Charles Hardin Holley. Byl americkým zpěvákem, kytaristou, autorem písní a na sklonku svého krátkého života i producentem. Patří mezi průkopníky rock´n´rollu. Rodiče byli Lawrence Odell Holley (narozen 14. listopadu 1901 – zemřel 8. července 1985) a Ella Pauline Drake (narozena 29. srpna 1902 – zemřela 20. května 1990).
Rodina mu vždy říkala Buddy. Byl nejmladší ze tří sourozenců. Jeho starší bratři Larry a Travis ho naučili hrát na různé hudební nástroje, včetně kytary i čtyřstrunného bendža. V mládí se učil hrátina piano a housle. Ve věku pěti let získal díky svému hlasu a živosti možnost vystupovat v pěvecké talentové soutěži. Zpíval populární píseň „HaveYouEverGoneSailing (DownThe River OfMemories).
V roce 1949 nahrál svým mladistvým sopránem bluesově sólové ztvárnění skladby Hanka Snowa „My Two Timin´ Woman“ na drátěném rekordéru půjčeného od kamaráda, který pracoval v hudebním obchodě. V roce 1952 zakládá Buddy na střední škole Hutchinson Middle School společně s kamarádem Bobby Montgomerym countryové duo Buddy& Bob. Zpočátku byli ovlivněni bluegrassem a zpívali harmonické duety v místních klubech a na talentových soutěžích na střední škole. Duo vystoupilo na místní rozhlasové stanici KDAV v nedělním vysílání jako místní hlavní umělci. Nahráli např. skladbu „I´ll Just Pretend“. V roce 1953 se k duu přidává basista Larry Welborn a název kapely se mění na Western And Bop. O rok později mají své první studiové nahrávky.
V roce 1955 viděl Holley v Lubbocku vystoupit Elvise Presleyho a skupina se po zapojení bubeníka Jerry Allisona stylově posouvá k rockabilly.Často hráli jako předskokani známějším interpretům. Vystoupení před Billem Haleym nakonec upoutalo lovce talentů natolik, že mu byl nabídnut nahrávací kontrakt. V únoru 1956 podepsala skupina s Decca Records smlouvu. Změna příjmení z Holley na Holly vznikla náhodou. Při podpisu připravené smlouvy s hudebním vydavatelstvím Decca Records bylo totiž jeho jméno zkomoleno na Holly. Poté přijal Buddy chybně napsané jméno pro svou budoucí kariéru. Se změnou sestavy kapely v roce 1956: Holly (zpěv, sólová kytara), Allison (bicí), Sonny Curtis (kytara), Don Guess (kontrabas) se mění i název na Buddy Holly & The Three Tunes. Společně přesídlují do Nashvillu.
Od roku 1957 se skupina přejmenovala na Buddy Holly & The Crickets ve složení: Buddy Holly (sólová kytara, zpěv), Niki Sullivan (doprovodná kytara), Joe B. Mauldin (kontrabas) a Jerry Allison (bicí). V Nashvillu šli do studia, aby udělali tři nahrávací frekvence společně s producentem Owenem Bradleym. Mezi nahrávkami, které skupina nahrála, byla raná verze skladby „That´ll Be The Day“. Prvotní verze skladby se hrála pomaleji než pozdější hitová verze. Firma Decca vydala dva Hollyho singly, „Blue Days, Black Nights“/“Love Me“ a „Modern Don Juan“/“You Are My One Desire“, které se v žebříčcích neumístily. V lednu 1957 informovala firma Decca Hollyho, že s ním nebude smlouva obnovena, pokud by po dobu pěti let nahrával stejné písně pro někoho jiného. Holly poté najal manažera Normana Pettyho a kapela začala nahrávat v Pettyho ateliérech v Clovisu, státě Nové Mexiko. Norman kontaktoval hudební nakladatele a studia. Nakonec společnost Brunswick Records, dceřinná společnost Decca Records, podepsala 19. března 1957 smlouvu s The Crickets. Buddy podepsal smlouvu jako sólový umělec s jinou dceřinou společností Decca Records, a to Coral Records. Protože měl dvě nahrávací smlouvy najednou, postavilo ho to do neobvyklé pozice.
27. května 1957 byl vydán singl „That´ll Be The Day“/“I´m Looking For Someone To Love“ připsaný skupině The Crickets, aby se vyhnuli případnému soudnímu sporu s firmou Decca. Píseň se stala nakonec obrovským hitem a Decca se rozhodla, že se nebude domáhat svých práv. Skladba se dostala 23. září na 1. místo žebříčku Billboard a v listopadu byla tři týdny první v britském žebříčku singlů. The Crickets s Buddym vystoupili 1. prosince 1957 ve slavné Ed Sullivan Show se skladbami „That´ll Be The Day“ a „Peggy Sue“ (později 26. ledna 1958 se skladbou „Oh, Boy!“). Když měl Buddy dvě smlouvy, jednu se skupinou, jednu sám na sebe, vyšly mu dvě debutová alba, The Chirping Crickets(27. listopadu 1957) a BuddyHolly (20. února 1958). Jeho singly „Peggy Sue“/“Everyday“ a „Oh, Boy!“/“Not Fade Away“, později nahrané s vokály skupiny The Picks, se dostaly do Top 10 ve Spojených státech i v Anglii. Buddy Holly & The Crickets odjeli v lednu 1958 na turné po Austrálii a v březnu do Velké Británie. Jejich třetí a poslední společné album That´ll Be The Day sestávalo z dříve nahraných skladeb a vyšlo v dubnu. Další skladby z roku 1958 byly např. „I´m Gonna Love You Too“, „Maybe Baby“, „Rave On“, „(You´re So Square) Baby I Don´t Care“ nebo „Fool´s Paradise“.
V říjnu 1958 napsal a nahrál skladbu „True Love Ways“. Na podzim 1958 se Hollys The Crickets rozchází (ti pokračují celkem úspěšně sami). Jedním z několika důvodů bylo, že se Buddy oženil s Marií Elenou Santiago a přestěhovali se do New Yorku. Buddy se rozhodl směrovat svou kariéru do nových hudebních stylů. Místo The Crickets měl orchestr Dicka Jacobse. Singl „ItDoesn´t Matter Anymore“/“Raining In My Heart“, vydaný v lednu 1959, se stal od konce roku 1957 jeho nejúspěšnější nahrávkou, když dosáhl na 13. místo v USA (v Británii se posmrtně dostal na 1. místo).
Problémy s výplatou tantiém a nedostatek financí nakonec přinutily Hollyho podniknout v mrazivém období v lednu 1959 namáhavé třítýdenní turné po klubech amerického středozápadu nazvané Winter Dance Party. Sestavil svoji doprovodnou kapelu, jejíž členy byli Tommy Allsup (kytara), Waylon Jennings (basa), Carl Bunch (bicí) a uváděl je jako The Crickets. Uprostřed turné si Holly společně s Ritchie Valensem a The Big Bopperem (J. P. Richardson) pronajali malé letadlo, aby se vyhnuli nepohodlným autobusům. Ostatní členové museli jet autobusem. Letadlo se zřítilo a všichni tři včetně pilota Rogera Petersona našli tak bohužel svůj tragický konec na zasněženém poli dne 3. února 1959. O tomto dni zpívá Don McLean skladbu „American Pie“, jako „den, kdy zemřela hudba“. Jeho manželka byla v době neštěstí těhotná a den poté, co se dozvěděla smutnou zprávu o smrti manžela, kvůli psychickému traumatu potratila. Pohřeb Buddyho se konal 7. února 1959 ve svatostánku baptistické církve v Lubbocku.
Ačkoliv Buddyho kariéra trvala pouze rok a půl, kritik Bruce Eder se o něm vyjádřil jako o: „nejvlivnějším umělci raného rock´n´rollu”. Jeho hudební inovace byly přebírány mnoha jeho současníky. Patřili mezi ně třeba i The Beatles a The Rolling Stones. V žebříčku 100 nejlepších interpretů všech dob amerického hudebního časopisu Rolling Stone se Buddy Holly umístil na 13. místě. V roce 1986 byl uveden do Rock´n´Roll Hall of Fame a v roce 2009 do Rockabilly Hall of Fame.
Video
Vybrané singly
Blue Days, Black Nights/Love Me (duben 1956, Decca)
Modern Don Juan/You Are My One Desire (prosinec 1956, Decca)
That´ll Be The Day/I´m Looking For Someone To Love (květen 1957, Brunswick)
Words Of Love/Mailman, BringMe No More Blues (červen 1957, Coral)
That´ll Be The Day/Rock Around With Ollie Vee (září 1957, Decca)
Peggy Sue/Everyday (září 1957, Coral)
Oh, Boy!/Not Fade Away (říjen 1957, Brunswick)
You Are My One Desire/Love Me (leden 1958, Decca)
I´m Gonna Love You Too/Listen To Me (únor 1958, Coral)
Maybe Baby/Tell Me How (únor 1958, Brunswick)
Rave On/Take Your Time (duben 1958, Coral)
Fool´s Paradise/Think It Over (květen 1958, Brunswick)
Girl On My Mind/Ting-A-Ling (červen 1958, Decca)
Early In The Morning/Now We´re One (červenec 1958, Coral)
It´s So Easy/Lonesome Tears (září 1958, Brunswick)
Real Wild Child/Oh You Beautiful Doll (září 1958, Coral)
Heartbeat/Well All Right (listopad 1958, Coral)
It Doesn´t Matter Anymore/Raining In My Heart (leden 1959, Coral)
Vybraná alba
The Chirping Crickets (1957, Brunswick)
Buddy Holly (1958, Coral)
That´ll Be The Day (1958, Decca)
The Buddy Holly Story (1959, Coral)
Holly In The Hills (1965, Coral)
Down The Line: Rarities (2009, Decca/Geffen)
