Dickie Pride se narodil 21. října 1941 jako Richard Charles Knellar v Thornton Heath v Surrey (dnes Croydon) na jihu od Londýna. Navštěvoval střední školu John Newnham Secondary School v Addingtonu. Již v osmi letech zpíval na charitativních koncertech. Později získal stipendium na Royal College of Church Music v Croydonu, kde mu byla navržena kariéra operního pěvce.
Ale stejně jako mnoho mladých mužů v té době upřednostňoval rock’n’roll. Proto založil vlastní skifflovou skupinu nazvanou The Semi-Tones. Měli několik špatně placených vystoupení. Až když je slyšel vystupovat v zámeckém veřejném domě v Tootingu na jihu Londýna Russ Conway, doporučil Richarda do „stáje“ Larryho Parnese, který s ním okamžitě podepsal smlouvu. Parnes mu dal umělecké jméno Dickie Pride. Již v pouhých šestnácti letech vystoupil jako Dickie Pride v Gaumont State Cinema v Kilburnu, které bylo tehdy největším kinem ve Velké Británii.
Pride podepsal smlouvu u nahrávací společnosti Columbia Records. Následovaly další turné po Velké Británii, televizní show (např. Oh Boy! Jacka Gooda v únoru 1959) a v březnu 1959 jeho debutový singl „Slippin‘ And Slidin'“(cover verze proslavená Little Richardem). V Oh Boy! kromě „Slippin‘ And Slidin'“ zazpíval „Long Tall Sally“, „Come Softly To Me“, „Cool Shake“, „Three Cool Cats“ s Cliffem Richardem a Marty Wildem a také „TV Hop“ (s Cliffem Richardem, Marty Wildem, Billy Furym a Billem Forbesem). Dickie vystoupil také v The Big Beat Show v Southendu společně s dalšími zpěváky oné doby, kterými byli mj. Billy Fury, Marty Wilde, Johnny Gentle, Duffy Power, Terry Dene nebo Sally Kelly.
V dalším vystoupení v pořaduOh Boy! předvedl písně „Fabulous Cure“ a „Midnight Oil“, které vyšly jako singl u Columbia Records. Bohužel komerční výkon většiny nahrávek Dickieho byl daleko pod očekáváním. Jediný jeho singl, který se kdy dostal do Top 40 britského žebříčku byl „Primrose Lane“. Nahrávka se objevila v žebříčku pouze jeden týden v říjnu 1959 na 28. místě.
Televizní producent Jack Good pořádal další rock’n’rollový televizní pořad s názvem Wham!, který vysílala ATV televize v dubnu 1960 a obsahovalo i vystoupení Prideho. Na kytaru ho doprovázel Albert Lee, který tak zahájil svoji profesionální dráhu. V tomto pořadu vystoupil společně s Billy Furym, Johnny Kiddem & The Pirates, Vince Taylorem a dalšími umělci. Pride byl velmi úspěšný během živých vystoupeních, ale do svých nahrávek nikdy tento úspěch nedokázal vložit. Dokonce ho Parnes v roce 1961 pokoušel představit jako hlavního zpěváka a vytvořil album standardů ze stáje Tin Pan Alley s Eric Jupp’s Orchestra, které nazval Pride Without Prejudice. Nicméně se deska prodávala velice špatně a Parnes ho nakonec vyhodil.
V roce 1962 se Pride oženil a v roce 1965 se mu narodil syn. V roce 1963 založil skupinu The Guv’nors, ale dlouho nevydržela. Jeho hudební kariéra začala upadat. Dickie Pride trpěl problémy duševního zdraví, které ještě více násobil braním drog, zejména heroinu. V roce 1967 byl podroben psychiatrické klinice, kde byla provedena lobotomie (operativní neurochirurgický zákrok, při kterém jsou přerušena nervová vlákna spojující mozkový lalok s ostatními částmi mozku). I tak začal znovu brát drogy a byl nalezen mrtev ve své posteli 26. března 1969 v Thornton Heath. Zemřel ve věku pouhých 27 let předávkováním prášky na spaní. I když Dickie Pride nepatřil mezi umělce rockabilly, byl rebelem a bouřlivákem a nazpíval několik zajímavých písní v rytmu rock’n’rollu.
Video
Vybrané singly
Slippin‘ And Slidin’/Don’t Make Me Love You (1959, Columbia)
Fabulous Cure/Midnight Oil (1959, Columbia)
Primrose Lane/Frantic (1959, Columbia)
Betty Betty (Go Steady With Me)/No John (Columbia, 1960)
Bye Bye Blackbird/You’re Singin‘ Our Love Song To Somebody Else (1960, Columbia)
