Roy Hall se narodil jako James Faye Hall dne 7. května 1922 v Big Stone Gap, ve státě Virginia.
Ačkoli se často uvádí, že se naučil hrát na klavír od místního bluesového hráče, který mu byl v raném dospívání špatným příkladem v pití alkoholu, ve skutečnosti se poprvé seznámil s klavírem díky své matce. Brzy Hall zjistil, že je přirozeným pianistou. Naučil se hrát podle sluchu a formální lekce se ukázaly jako zbytečné. Jeho primárním vzorem se stal hudebník Piano Red. Naučil se hrát také na akordeon.
Po vystoupení v roce 1933 ve svém rodném městě doprovázel strýce Dave Macona v putovním vysílání pro Grand Ole Opry. Poté vystupoval se sourozeneckou skupinou s názvem The Hall Brothers. Bratři byli Clayton Hall (banjo) a Saford Hall (housle). Dříve pracovali se svým starším bratrem Royem jako součást Roy Hall’s Blue Ridge Entertainers. Bohužel Roy Hall zemřel při autonehodě v roce 1943. Po rozpadu skupiny Hall přijal bratrovo jméno jako uměleckou přezdívku a založil vlastní kapelu The Cohutta Mountain Boys. Byla to pětičlenná kapela, ve které hráli Tommy Odum (sólová kytara), Bud White (rytmická kytara), Flash Griner (kontrabas) a Frankie Brumbalough (housle). V roce 1949 kapela natočila svou první nahrávku, která obsahovala hillbilly boogie-woogie píseň nazvanou „Dirty Boogie„, se dvěma různými B-stranami vydanými u nezávislého vydavatelství Fortune Records v Detroitu, státu Michigan. Singl se stal na Středozápadě jukeboxovým hitem.
Roy Hall navázal dvěma mnohem tradičnějšími country nahrávkami, které nezískaly tolik pozornosti. Nahrávky jim však zajistily koncerty, včetně jednoho jako doprovodné kapely zpěváka jménem Tennessee Earnie Ford, který jim zase pomohl získat nějaké koncerty v Nashvillu. Nakonec se skupina vrátila do Detroitu, kde Hall sestavil novou skupinu, The Eagles. Nahráli materiál pro Citation Records. Skupina se však nedokázala udržet a v roce 1950 se Hall přestěhoval do Nashvillu, aby nahrál dva sólové singly pro Bullet Records a další pro Tennessee Records v roce 1951. Vydání byla komerčně neúspěšná. Poté si otevřel hudební a hazardní klub s názvem Music Box, později přejmenovaný na Musicians‘ Hideaway, kde pravidelně vystupoval. Hall tvrdil, že Elvis Presley tam vystupoval jedné noci v roce 1954, ale Hall ho vyhodil, protože nebyl pro něho dost dobrý. Tvrdil také, že ve stejném roce tam několik týdnů hrál Jerry Lee Lewis.
V letech 1954 až 1955 nahrával Hall s Webbem Piercem, Martym Robbinsem a Hawkshawem Hawkinsem. V roce 1954 se Hall setkal s černošským hudebníkem Davem „Curlee“ Williamsem. Na dovolené v Everglades vystupoval pod pseudonymem „Sunny David“ na písni „Whole Lotta Shakin‘ Goin‘ On„. I když jeho podíl na skladbě jako textaře byl zpochybněn. Pierce uspořádal nahrávání u Decca Records a 15. září 1955 nahráli tři písně, včetně „Whole Lotta Shakin‘ Goin‘ On„. V té době už Big Maybelle nahrála svou vlastní variaci písně pro OKeh Records, která vyústila v umírněný národní hit. Jerry Lee Lewis dosáhl hitu číslo 3 v roce 1957 s touto skladbou, což ho okamžitě vystřelilo na celostátní výsluní. Ačkoli Hall byl ve frontě na licenční poplatky jako možný spoluautor, jeho ex-manželka jej úspěšně žalovala o svůj podíl, ale na prvních vydáních Lewisova singlu nebyl Hall uveden.
Jedna z nejznámějších desek Roye Halla u firmy Decca se stala skladba „Three Alley Cats„. Dále oprášil téměř slávu svým vydáním „You’ve Ruined My Blue Suide Shoes„, které předjímalo prvky hitu Carla Perkinse „Blue Suede Shoes„. Hallův singl však nebyl nikdy řádně propagován a v polovině roku 1956 jeho smlouva s Decca skončila.
V 70. letech 20. století začal produkovat nahrávky jiných umělců a dokonce si vyzkoušel i vydávání novin. Hall nebyl úspěšný v žádném z těchto podniků, ale na konci dekády byl znovu objeven nadšenci rockabilly a rokenrolu a během posledních čtyř let svého života začal znovu hrát. Hall zemřel 3. března 1984 ve věku 61 let v Nashvillu, nedlouho poté, co vydal své debutové album Diggin‘ The Boogie. V roce 2005 vydala Bear Family Records kompilační album Roy Rocks, které shromažďuje veškerý Royův vydaný materiál.
Video
Vybrané singly
Mule Boogie / Old Folks Jamboree (květen 1950, Bullet)
Dirty Boogie / No Rose Of San Antone (duben 1951, Fortune)
John Henry / Put On Your Old Grey Bonnet (1952, Tennessee)
Going Down The Road Feeling Bad / Jealous Love (1953, Fortune)
Whole Lotta Shakin‘ Goin‘ On / All By Myself (říjen 1955, Decca)
See You Later, Alligator / Don’t Stop Now (prosinec 1955, Decca)
Blue Suede Shoes / Luscious (březen 1956, Decca)
Three Alley Cats / Diggin‘ The Boogie (září 1956, Decca)
Corrine Corrina / Don’t Ask Me No Questions (září 1956, Fortune)
One Monkey Can’t Stop The Show / Flood Of Love (1960, Pierce)
Wooley Boogier / Yo Yo Song (1965, Laugh)
Bed Spring Motel / Three Alley Cats (únor 1970, Hi-Q)
Dig Everybody Dig That Boogie / Go Go Little Queenie! (duben 1970, Hi-Q)
Is It Over, George? / Flat Foot Sam (1979, Judd)
