Vince Taylor se narodil 14. července 1939 jako Brian Maurice Holden. Byl britským rock’n’rollovým zpěvákem a kapelníkem skupiny The Playboys. Taylor se stal úspěšným především ve Francii a Velké Británii na konci 50. a začátku 60. let. Poté upadl v zapomnění kvůli osobním problémům a zneužívání drog.
Brian strávil své dětství v Isleworth, hrabství Middlesex. Když mu bylo 7 let, rodina emigrovala do Spojených států a usadili se v New Jersey, kde jeho otec našel zaměstnání. Kolem roku 1955 se jeho sestra Sheila vdala za Joe Barbera. V důsledku manželství se rodina přestěhovala do Kalifornie, kde Brian navštěvoval Hollywoodskou střední školu. Jako teenager se učil létat a poté získal licenci pro piloty.
Když bylo Brianovi 18 let, začal zpívat na amatérských koncertech díky svým vzorům, kterými byli Gene Vincent a Elvis Presley. Jeho švagr Barbera se stal jeho manažerem. Když měl v plánu Barbera odjet obchodně do Londýna, požádal Briana, aby jel s ním. V Londýně zašli do hudební kavárny 2i’s Coffee Bar na Old Compton Street v Soho, kde právě vystupoval Tommy Steele. Tam se Taylor potkal s bubeníkem Tony Meehanem (pozdějším členem skupiny The Shadows) a basovým kytaristou Anthony“Tex“ Makinsem (narozen jako Anthony Paul Makins, 3. července 1940 ve Wembley, Middlesex). Společně založili skupinu The Playboys. Při pohledu na balíček cigaret Pall Mall si Brian všiml fráze“In hoc signo vinces“. Díky ní se rozhodl přejmenovat se na Vince Taylora.
Jejich první singl pro firmu Parlophone“Right Behind You Baby“/“I Like Love“ byl vydán v roce 1958. Následoval další singl“Pledgin‘ My Love“ s b. stranou singlu“Brand New Cadillac“. Bohužel nebyla Parlophone s výsledky singlů spokojená, a tak se skupinou ukončila smlouvu. Následně Taylor podepsal smlouvu s Palette Records, kde natočil singl“I’ll Be Your Hero“ s b. stranou“Jet Black Machine“, který byl vydán 19. srpna 1960.
Později Meehana vystřídal bubeník Bobbie Clarke (nar. jako Robert William Woodman 13. června 1941 v Coventry, Warwickshire). Dalšími členy kapely byli mj. Johnny Vance na baskytaru (nar. jako David John Cobb 1941, zemřel 16. dubna 2007 v Portsmouth), Alain Le Claire na piano (nar. jako Alan Cocks 26 srpna 1938 v Dulwichu v Londýně) a Tony Harvey na kytaru (nar. jako Anthony Harvey 1940, zemřel 23. března 1993), který se střídal s Bobem Steelem.
Nepředvídatelná osobnost Taylora způsobila spory a hádky v rámci skupiny. Proto ho The Playboys vyhodili a změnili si název na The Bobbie Clarke Noise. Skupina vystoupila v červenci 1961 ve slavné Olympii v Paříži. Hvězdou večera byl tehdy zpěvák Wee Willie Harris. Taylor ovšem zůstal s kapelou v přátelském kontaktu, a tak členy kapely požádal, jestli by mohl do Paříže také a oni souhlasili. Na zvukovou zkoušku se oblékl do svého tradičního černého koženého obleku a kolem krku si vzal řetízek s medailonem se znakem Johanky z Arku, který si koupil cestou v Calais. Jedna verze říká, že Taylor na zvukové zkoušce vydal ze sebe tak mimořádný výkon, že se organizátoři rozhodli zveřejnit ho hlavní hvězdou programu na oba koncerty. Výsledkem tohoto vystoupení na obou koncertech mu přineslo šestiroční nahrávací smlouvu na značce Barclay Records, kterou vedl Eddie Barclay.
Během let 1961 a 1962 koncertoval na turné po Evropě s Clarkovou kapelou, opět nazývanou Vince Taylor and His Playboys. Během turné natočili několik EP desek a album s dvaceti skladbami v Barclay studiu v Paříži. Mezi nimi byly i cover verze skladeb“Baby Let’s Play House“,“Twenty Flight Rock“,“C’mon Everybody“,“Lovin‘ Up A Storm“,“Sweet Little Sixteen“,“Long Tall Sally“,“Love Me“ a“So Glad You’re Mine“. I když bylo jeho hraní se skupinou The Playboys na koncertech úspěšné, jejich vztah mimo pódium pokulhával. V důsledku toho se kapela znovu rozešla. Taylor začal vystupovat s britskou kapelou The Echoes (tato kapela hrála i s Gene Vincentem, když absolvoval turné po Velké Británii), ale stále představoval kapelu jako The Playboys.
V únoru 1964 vydal na Barclay Records nový singl“Memphis Tennessee“ s b. stranou“A Shot Of Rhythm And Blues“. V nové skupině The Playboys hráli Joey Greco a Claude Djaoui na kytary, Ralph Di Pietro na baskytaru a Bobbie Clarke na bicí. Skupina byla pod smlouvou orchestru Johnny Hallydaye. Hallyday byl odveden do francouzské armády a Clarke se opět dal dohromady s Taylorem. Vystupovali jako The Bobbie Clarke Noise společně s Ralphem Danksem na kytaru, Alainem Bugbym (ze skupiny The Strangers) na baskytaru, Johnny Taylorem (bývalý zpěvák skupiny The Strangers) na rytmickou kytaru a Princem Stanislasem Klossowskim alias“Stashem“ de Rola na perkuse.
Bohužel se skupina nakonec rozešla a Taylor postupující problémy s alkoholem a dalšími drogami se připojil k náboženskému hnutí. Danks odešel do skupiny The Three Dog Night a později k Tomu Jonesovi, Elvisovi a Bobu Dylanovi. Stash de Rola produkoval členům The Rolling Stones album The Dirty Strangers, Clarke nahradil bubeníka Dona Conka na několik studiových sezení s původní sestavou skupiny Love. Také hrál s Vincem Flahertym a jeho skupinou The Invincebles, dále s Frankem Zappou, Jimi Hendrixem a první inkarnací skupiny Deep Purple. Skladbu“Brand New Cadillac“ natočilo mnoho kapel, např. The Clash.
Mezitím se Clarke podílel na comebacku se svým kamarádem Taylorem na jednoměsíčním turné po Francii. Taylor znovu nahrával a vystupoval přerušovaně pro Eddiho Barclaye po celá 70. a 80. léta. Jednu dobu žil Vince i ve Švýcarsku (společně se svou ženou Nathalie a jeho nevlastní dcerou Magaly) do roku 1983, kde pracoval jako letový mechanik. Vince Taylor zemřel na rakovinu plic 28. srpna 1991 ve švýcarské vesnici Lutry ve věku pouhých 52 let. Byl pohřben v Lausanne, ve Švýcarsku.
Video
Vybrané singly
Right Behind You Baby/I Like Love (1958, Parlophone)
Pledging My Love/Brand New Cadillac/(1959, Parlophone)
I’ll Be Your Hero/Jet Black Machine (1960, Palette)
Watcha Gonna Do/Move Over Tiger (1961, Palette)
Shaking All Over/Don’t Ever Let Me Go (1961, Barclay)
Don’t Leave Me Now/Endless Sleep (1961, Barclay)
Sweet Little Sixteen/Love Me (1961, Barclay)
Twenty Flight Rock/C’mon Everybody (1961, Barclay)
So Glad You’re Mine/Baby Let’s Play House (1961, Barclay)
Long Tall Sally/Lovin‘ Up A Storm (1961, Barclay)
Pepperming Twist (Part 1)/Pepperming Twist (Part 2) (1962, Barclay)
My Babe/Mimi (1962, Barclay)
Memphis Tennessee/A Shot Of Rhythm & Blues (1964, Barclay)
Ready Teddy/C’mon Everybody (1974, Barclay)
Memphis Tennessee/Blue Jean Bop (1974, Barclay)
Do You Wanna Rock’n’Roll/Superstar (1975, Rockhouse)
Brand New Cadillac/Pledging My Love (1976, Chiswick)
