Na letošní Rockabilly Rumble jsem se fakt těšil. A i když to vypadalo s počasím bídně, kluci zase měli kliku a bouřky a vodopady přišly až dnes, kdy píšu těch pár řádků o tom, jak to zase bylo skvělý. Ale taky přemýšlím, že to tam někdo musel po akci uklidit a že se to děje asi v tom nejhorším možným počasí.
Na letošní Rockabilly Rumble jsem se fakt těšil. A i když to vypadalo s počasím bídně, kluci zase měli kliku a bouřky a vodopady přišly až dnes, kdy píšu těch pár řádků o tom, jak to zase bylo skvělý. Ale taky přemýšlím, že to tam někdo musel po akci uklidit a že se to děje asi v tom nejhorším možným počasí.
A tak jsem se rozhodl, že nebudu věnovat tolik řádků kapelám a muzice, i když na to taky dojde a vezmu tenhle malej článek jako dík všem, kteří se do zdánlivě nesmyslné akce před 8 lety pustili a nakonec ji dotáhli do Řevnického lesního divadla jako jednu velkou rock and rollovou show. Dočkal jsem se tu i několika pozitivních překvapení, a odvezl si pár postřehů.
Tak předně, jsem rád, že nejsem jediný „pacient“ s neurčitou diagnózou postižení rockabilly. Dále jsem rád, že přeci jen žiju v době, kdy nikomu nevadí ani ti „více postižení“ jedinci, kteří se vydali do Řevnic. Představte si takovou akci se stejnými typy lidí před rokem 89´. A to nemám na mysli jen odsouzení z oficiálních míst… Rockabilly je pro mne životní názor a na Rumble se to všechno krásně ukazuje. Máš motorku? Letos jich tam bylo zas o něco víc, tak ji přivez taky . Chceš vedle sebe správnou kočku, jejíž obrázek si dáš na zeď? Rozhlídni se… Chceš mít kérku? Můžeš… a nikdo na tebe nehodí křivej pohled. Parta lidí se stejným smýšlením se může sejít v klubu, nebo v hospodě, ale aby se jich potkalo tolik na jednom místě najednou, aby si všichni užili to, co je baví, to vidím každý rok jen v Řevnicích.
Sestavit program, připravit něco k snědku, tahat sudy s pivem a pravidelně během akce vynášet odpadky (to jsem viděl poprvé na festivalu až tady). Stavět aparát, domluvit kapely a doufat, že počasí alespoň na ten jeden bude dobrý, aby přišli lidi, aby nebyla špatná nálada a aby se kapelám chtělo hrát. Spousta práce a pořád to stojí na štěstí. Je-li bůh, tak má asi Rockabilly rád. Nebo je tam s ním Elvis a říká mu: „Vole počkej do zítra, dneska je rock and roll…“
A rock and roll? Jako první zahráli Sharp Roosters, kteří by mohli v budoucnu zabodovat s předělávkami od Ramones – tak kluci směle do toho!. Velkým překvapením dne byli Sedlčanští The Beautifuls. Kluci předvedli perfektní show a zasloužili by si hrát o něco později, kdy už bylo divadlo plnější. Rozjíždět se to začalo pořádně až s vystoupením skupiny Charlie Slavík Revue, která mne svými vystoupeními stále utvrzuje v tom, že patří na velké podium a do větších klubů, protože v Redutě si fakt nezatancujete. Slapdash Rockabilly opět přitáhli nejvíc lidí až před podium, ale několik dní zápřahu bez přestávky v práci s rodinou a do toho ještě maximální oběť pro festival si vybraly svou daň a kluci se vydali ze zbytku svých sil. Protože bez nich by žádný Rumble nikdy nebyl, ovace byly zasloužené. Překvapila mne i reakce na kapelu Mefisto s Jirkou Šímákem v čele. Přeci jen, chlapi jsou starý rockový páky a jít na fesťák mezi mladý skoropunkáče je svým způsobem riziko, ale byli přijati více než vřele. Přesto jsem se celé odpoledne nemohl ubránit pocitu, že se loni tancovalo před podiem víc a že to je škoda. Hlavní hvězdy – Boppin’B (D) byli skvělí, ale nijak nepřekvapili a odehráli čistý koncert se vším, co k rockabilly patří. Bobcats, jedna z českých legend, oslovila zejména svými ploužáky, a ke konci už šla do bigbítu. A finští The Rockanites, na které jsem se těšil, odehráli čistý koncert bez větších výstřelků. Nicméně jet pár tisíc kilometrů někam, kde Vás nikdo nezná, to chce odvahu taky.
Fajn, kapely hrály, lidi se bavili. A tu milou holku, co celý den vytvářela účesy, musely večer pěkně bolet ruce. Stejně tak její kolegyni, která pro změnu líčila. Také slečna moderátorka uváděla kapely s velkou profesionalitou a její projev rozhodně nebyl nudný. A má ostuda je, že neznám jména ani jedné výše zmíněné, ale všechny přispěly k tomu, že je Rumble tím, čím je. I ty motorky z Vintage garage oživily scénu stejně skvěle jako loni a na holky od Sailor Jerry, které nás zásobovaly rumem – a dobrým rumem – celý den, byla radost se dívat. Parta z kempu na Pražačce, která se starala o pití a nějakou tu baštu, by rozhodně neměla být zapomenuta. A pak je tu ještě spousta lidí v pozadí, kteří jen sem tam proběhnou, ale kteří dali do letošního festivalu svůj čas i energii. Kapely jsou fajn, kvůli nim na Rumble všichni jezdíme, ale to už je jen třešnička na dortu. A já jsem moc rád, že nejsem jedinej „postiženej.“ Tak tedy doufám, že za rok tu bude další Rumble, a že ty český kapely, co letos hrály, to nezabalí a budou hrát dál a víc i na svých koncertech. Třeba už jen proto, že tu o nich pak můžu napsat, jak moc jim to jde.
Díky za účast & let´s rock…
Jerry Mac, foto: Jan Hrdý
Publikováno v NN 9. 8. 2016
