Tuhle kapelu jsme viděli a slyšeli na Mighty Sounds a byla to láska na první pohled – super koncert. Pak pár let bylo ticho po pěšině (bohužel) a pak před 3 lety (hurá) opět na Hillbillie´s Party. Tady jsme požádali kapelu o rozhovor, vypadalo to slibně, ale další rok utekl a zase nic. Takže jsme moc rádi, že nám po letech snahy vyhověl zakladatel Jiří Kislinger.
Foto: Rudolf Jedlička
Netušíme, kdy jste se dali dohromady a zda jste všichni už hráli před tím v nějakých jiných kapelách i jiného žánru, nebo tohle byl vás první projekt? Můžete to trochu osvětlit?
Kapela vznikla někdy v roce 2012 a to jak jinak, než v hospodě. 🙂 Já jsem již dřív založil pár kapel spíše punkového i metalového ražení, ale nějak jsem šel stále zpět v čase a do rockabilly se vlastně zamiloval díky klapání kontrabasu a dodnes tento nástroj obdivuji. Kytaře a zpěvu jsem se věnoval již předtím, ale na kontrabas jsem se prostě musel naučit alespoň základy, pro budoucí fungování kapely. Když jsem se rozhodl založit rockabilly kapelu, příliš jsem nevěděl, jak se takoví muzikanti hledají. Všichni v mém okolí hráli pouze tvrdou muziku. Až jsem jednoho dne potkal tři kluky, kteří se oblékali v rockabilly stylu, tak jsem sebral odvahu a oslovil je. Slovo dalo slovo a pozval je k sobě domů, že něco zkusíme. No… nebudu lhát, vše jsem kluky musel učit od začátku, uměli pár akordů, ale jeden dokázal hrát akord takový a druhý makový a nepřišlo jim to nijak zvláštní. 🙂 Náš bubeník si koupil paličky a trénoval na školní učebnice a na ty jsem ho učil první rytmy. To byl úplný začátek, než jsme vážně pořídili nástroje, zkušebnu a začali zkoušet. Ale nebylo to ledajaké zkoušení, hráli jsme denně a naše zkoušky trvaly třeba 4 hodiny vtahu. Žili jsme tou kapelou. Jen díky tomu jsme mohli po pouhém půlroce poprvé vystoupit. Po prvním vystoupení za námi přišli pořadatelé dalších dvou koncertů a takto to šlo každou akci, až jsme najednou po dalším půl roce vystupovali na Mighty Sounds, kde jste nás i poprvé slyšeli. 🙂
Viděli jsme vás poprvé někdy před pěti, šesti lety na Mighty Sounds a byli jsme z vás hotoví. Proto nás moc mrzelo, když pak jste nebyli dlouho slyšet, říkalo se, že jste se pohádali a rozpadli. Jak to tedy tehdy bylo a co vás dalo zase dohromady?
Ano, po Mighty jsme si řekli, že na to kašleme. Nějak jsem na to všechno moc tlačil a všichni už jsme měli jinou představu, jak dál. Pro kluky bylo Mighty sen a cíl a já jsem na to měl jiný pohled a nechtěl jsem už hrát každý pátek i sobotu dvojáky a podobně, ale spíš jednou za víkend a akce si vybírat. Ne hrát pořád jen za párek a pivo. Proto jsem potom uložil kapelu na dva roky k ledu. Nešlo to ale jen tak opustit. Ta kapela je mé dítě. Vše jsem napsal, jak hudbu, tak slova, proto jsem nechtěl, aby vešla v zapomnění. Sehnal nové hudebníky, již na úrovni, a začal znovu od začátku.
Foto: Honza Nyms
Když srovnáme vás a třeba Stray Cats nebo Taggy Tones, vy zníte tak čistě a radostně, zatímco ty dvě zmíněné kapely jsou tak nějak smutně zamilované. Připomínáte nám nejvíc Al and The Black Cats. Jak se dosáhne takového zvuku, když všechno je to vlastně rockabilly?
No, vesele to zní, protože je to pro mě prostě veselá hudba. Chtěl jsem to tak od začátku. Lidi jsou neustále ve stresu, z něčeho nasraný. My máme znít tak, aby si lidi odfrkli a, co si budeme povídat, texty jsou i napsaný tak, aby u toho nikdo nemusel moc přemýšlet. Prostě to má plynout a vy si máte podupávat a mít rohlík od ucha k uchu, když nás posloucháte. 🙂
Zpíváte perfektně anglicky, což všechny český rockabilly kapely nedělají. Je to záměr přiblížit se originálu, nebo vás prostě český texty nenapadají? Kde se učil zpěvák anglicky?
No, mě tohle připomíná film s Vlastou Burianem, kde napodobuje různé jazyky jen díky svému hudebnímu sluchu. Mám to podobně, ale ty slova mají význam, né jen horkej brambor v puse. 🙂 Příliš jsem se angličtinu neučil, jen to, co mi dala škola, a naposlouchal jsem výslovnost. A proč ne česky? Jednoduše je pro mě angličtina zpěvnější.
Z repertoáru jsme poznali bezpečně jen cover od Stray Cats jinak nic. Snažíte se převážně o vlastní tvorbu nebo se nebráníte převzetí a úpravy nějaké jiné kapely? Slyšeli jsme rockabilly verze Ramones, Motorhead nebo Johnnyho Cashe a neznělo to špatně.
Až na pár výjimek, které si třeba někdo od nás přál na svatbu či narozky, hrajeme jen svoje písničky. Jediná cover verze, kterou hrajeme vždy je již zmiňovaná Rock this town od Stray Cats.
Kdo vás hudebně ovlivnil, a hodláte hrát jen pro potěšení nebo se snažíte vytvořit nějaký svůj specifický styl, abyste se odlišovali a dali snadno poznat?
Ovlivnily mně spousty interpretů, to se ví. Miluju Nicka Currana, který již bohužel odešel. To je na mojí muzice dost slyšet. Samozřejmě i Stray Cats, ale i Mad Sin nebo Nekromantix, kteří mě dost ovlivnili, co se psychobilly týče. Jinak myslím, že naše muzika má svůj rukopis. Zní to trošku, jako z garáže punkový kapely, nic moc složitého, osvědčené postupy, ale zahraný tak špinavě, bez nějaké zbytečné matematiky. V jednoduchosti je síla. Buď hrajete tři akordy pro tisíc, nebo tisíc akordů pro tři. To je moje životní motto.
Měli jste již pozvání hrát někde v cizině nebo takové ambice ani nemáte a nehodláte se nějak etablovat za hranicemi?
Nabídek pár bylo… Rakousko, Německo… Ale asi nemám takové ambice nebo jsem možná jen trochu připosranej. 🙂
Rockabilly je o holkách, autech, motorkách. Myslíte si, že se dá napsat i nějaká angažovaná písnička třeba o ekologii nebo politice a hrát ji ve stylu rockabilly nebo to prostě k sobě nepatří a znělo by to divně?
Hudba je, podle mého, všeobecně svobodný svět, kde můžete libovolně vyjádřit, co se vám líbí. Ale samozřejmě i naopak. Já to dělám takhle, protože mě to takhle baví a asi nemám potřebu nic hlubokého sdělovat. Sdělování důležitého nechávám na ostatních kapelách a myslím, že je takových kapel hodně i v našem žánru.
Punk, stejně jako metal, mají spoustu škatulek a sub-žánrů. Má něco podobného i rockabilly a pokud ano, kam se řadíte vy?
Já jsem nám tenkrát vymyslel vlastní škatulku „dirty rockabilly“. To proto, že pro některé na krev rockabilláky jsme byli už trošku řízlý punkem, ale pro punkáče a metloše jsme moc rockabilly. 🙂
Netušíme, jak jste na tom s nahrávkami a zda jste něco už vydali nebo se teprve něco chystáte natočit?
Cha cha! No máme venku šest písniček, natočili jsme takovou malou fošnu. Tu si můžete poslechnout na všech platformách od Spotify až po YouTube. Chystám velké album už pár let a pořád slibuji, že už se do toho pustíme. Tak snad brzy ve vašich uších. 🙂
Rockabilly scéna je u nás poměrně malá již mnoho let a kapely by se daly spočítat na prstech nohou a rukou. Proč si myslíte, že tomu tak je v porovnání třeba s grindcorem nebo metalem, když to je tak pohodová hudba, kterou může poslouchat každý i daleko za důchodovou hranici?
Popravdě se od začátku snažím tuhle muziku víc protlačit a být další generace, která ji ponese dál. Miluju tu muziku. Ostřílení metloši a rockeři za mnou vždy po koncertech chodí a smekají základům, a že se jich držíme. Nikomu se ale příliš nechce hrát, jak vím i díky shánění hudebníků. Nejspíš rádi poslechnou, ale asi by je to nenaplňovalo, jako třeba mě.
Hodláte hrát jen na akcích spojených s rock´n´rollem a rockabilly, nebo když se vám ozve nějaký mainstreamový festival jako Rock for people, tak pozvání přijmete?
Vůbec se nevyhýbáme jakýmkoliv nabídkám. Hráváme třeba na Eurobike Festu, pro Harley Davidson, hráli jsme na Vysočina festu. Takže rozhodně nechceme zůstat izolováni v bublině a abychom jako rockabilly kapela byli bráni, jako nějaká sekta, co hraje jen pro své. 🙂
Děkujeme za rozhovor.
Pro Rockabilly CZ
Vítek Formánek a Eva Csölleová
(Foto: archiv kapely 13 Steps to Hell)
