Když jsem v Rychnově nad Kněžnou viděl na plakátě dva potetovaný kluky, jeden s kontrabasem (Bernie Miler) a druhý s harmonikou a kopákem (David Karlinger) a pod ním titulek, blues-punkové duo z Rakouska, netušil jsem, o co jde. Ale zaujalo mě to. Pak jsem si pustil jejich hudbu na YouTube a ta mě dostala „na první dobrou“. Nemohl jsem se dočkat, až bude koncert. Publikum bylo značně jiné, než jsem zvyklý ze Sedmičky na Strahově a říkal jsem si, jestli se nespletli a nečekají Vlachovku. Ale ne. Koncert byl super nářez a pěkně to šlapalo, občas blues, trochu rockabilly, a punková energie. Hlavně se mi líbila ta úspornost, se kterou si vystačí dva hudebníci. Jedno auto a všechno včetně „merche“ si dělají sami. Takže ještě než jsem ze sálu odešel, byl rozhovor domluven.
Jsou DEAD BEATZ vaším prvním společným projektem, nebo jste hráli, ať už dohromady nebo každý zvlášť, v jiných, punkových, bluesových nebo rockabilly kapelách?
Svoje první rock´n´rollové trio jsme založili již před 27 lety a samozřejmě, že jsme od té doby hráli spolu nebo odděleně v mnoha jiných formacích. Většinou to byly rockabilly kapely, ale také country, blues a samozřejmě punková seskupení. Bernie odložil kytaru po 10ti letech a naučil se na kontrabas, a já jsem po 20ti letech přešel od bicích k harmonice.
Viděl jsem vaše video z roku 2014, kde jste měli kytaristu. Znamená to, že jste hráli v klasické sestavě, ale z nějakých důvodů to nefungovalo? Zjistili jste, že hrajete dost hutnou hudbu jen sami dva, takže jste kytaristu nesháněli, nebo naopak ano, ale žádného, který by vyhovoval, jste nenašli?
ANO a NE. S kytaristy je vždycky problém (smích). Zjistili jsme, že to i bez kytaristy zní a šlape docela dobře a pak jsem taky přišel na to, že harmonika dobře zapadá s kontrabasem a že by to nefungovalo s kytarou. Takže jsme od toho záměru ustoupili a od té doby hrajeme jako duo. Myslím, že nám to v téhle unikátní kombinaci šlape tak jako tak.
Nazýváte svůj hudební styl blues/punk. Jste bývalí nebo současní pankáči? Nebo fandíte blues, ale máte energii a DIY přístup pankáčů a proto to zvláštní spojení?
Jsme rockabilly a bluesbilly kapela, ale náš DIY přístup je typicky punkový. Děláme si všechno sami, od zamlouvání koncertů, přes merch a dopravu až po psaní vlastních písní. Když to spojíme dohromady, je to tedy blues punk. Název naší kapely pochází z blues 40. let a v překladu znamená Líné kosti (The Lazy bones). (Smích).
Hudební seskupení je dost nezvyklé – jen kopák, harmonika a kontrabas. Jak píšete písničky? Začnete rifem a pak postupně přidáváte do té doby, než se vám zdá, že by to mohlo fungovat? Nebo napíšete nejdřívě texty a potom na ně zkoušíte navléct ten hudební kabát?
Obvykle začínám já s harmonikou, pak přijdou texty. Ale není to dogma, může těch možností být několik, třeba nejdřív buben nebo kontrabas. Anebo máme text úplně hotový, a pak teprve hledáme vhodnou melodii. Záleží na tom, co nám momentálně vyhovuje.
Kromě pár písniček od Johnny Cashe hrajete pouze vlastní materiál, nebo oprašujte staré bluesové songy a překopete/upravíte je podle svého gusta a podle svých schopností?
Hrajeme pouze vlastní písničky, máme jen jednu písničku od Johnny Cashe, potom pár starých bluesových hitů. Protože naše formace je tak unikátní, můžeme popravdě hrát cokoliv a vždycky to bude znít jinak.
Proč měníš, Davide, harmoniku po každé písničce? Jsou všechny stejné nebo každá jiná pro jinou písničku? Proč ses rozhodl používat místo paliček jen vlastní pěsti? A je obtížné hrát na harmoniku, tlouct do kopáku současně a ještě tak, aby se to dalo poslouchat?
Jiná harmonika je jiná tónina. Abych mohl hrát tak skvěle na harmoniku, musím používat obě ruce, takže bych nemohl současně držet paličky. Mimochodem, vypadá to skvěle a lidé to milují (smích).
Hráli jste ve Švýcarsku, Česku, Anglii, Španělsku, Itálii, Německu – jak jste v těchto zemích byli fanoušky přijati a jste jen klubová kapela nebo si myslíte, že byste utáhli koncert na velkém pódiu pro třeba 10 000 lidí?
Všude jsme byli přijati skvěle a zatím se nám daří a všechno funguje jak má. Hráli jsme pro tisícovku lidí a byl to nářez. A 10 000 lidí, to netušíme. Ale proč to nezkusit, že?
Po koncertě prodáváte své zboží, sami jezdíte na koncerty v osobáku, sami si zamlouváte koncerty… Je to na dřevo osekané od všech zbytečností, přesně jako původní myšlenka punku. Hodláte v tom takto dál pokračovat? Dělá vás to unikáními?
Určitě v tom takhle chceme pokračovat, být soběstační a dělat si to po svém, to je naše idea.
Kdo vás hudebně ovlivnil? Mmáte nějaké vzory?
Těch vzorů je tolik, že bych to musel rozdělit pole dekád. Pro mě osobně jsou důležití dva vynikající harmonikáři Jason Ricci a pak Sugar Blue. Ale mohl bych ji jmenovat stovky. Velmi mě také inspirovala sólová produkce Jacka Whitea a pak také jeho nahrávky a kapelou The White Stripes. Taky milujeme Stray Cats, Social Distortion nebo The Living End, stejně jako starý nahrávky od Chess Records a Sun Records. Z nových věcí nás inspiruje The Blues Traveler, Dropkick Murpheys… prostě milujeme hudbu.
Díky za rozhovor.
Pro RockabillyCZ
Vítek Formánek a Eva Csölleová
(Foto: deadbeatz.at)
