Mít kytaru je fajn, mít elektrickou kytaru je fajn o něco víc a mít zajímavou, nejlépe značkovou, slušně hrající elektrickou kytaru je vůbec nejlepší. Jenže ne každej má na pravýho „Strata“ za padesát, na pravou „Třitřipětku“ za osmdesát, nebo na úžasnýho Falcona za sto tisíc.
Pokud Vás namotivoval poslední Rumble k tomu, začít hrát tak trochu „retro“ tj. rockabilly, blues a příbuzné žánry a chcete si hrábnout do strun, aniž by to úplně zruinovalo studentský, nebo rodinný rozpočet, měl bych v dnešním článku pár zajímavých tipů na elektrické kytary se slušným zpracováním a dobrým zvukem.
Horní limit jsem stanovil patnáct tisíc, což je částka, kterou zvládne našetřit i student během letní brigády a zároveň se chceme vyhnout úplně těm nejlevnějším kytarám. Přeci jen každá kačka navíc je znát a hledáme nástroj, se kterým se nemusíme bát později vylézt na podium. Navíc i zkušený muzikant si na cestování rád pořídí kousek, kterému nějaké škrábnutí neublíží, ale při cvičení uspokojí i náročnější choutky.
Inspiraci jsem našel „nečekaně“ v práci, v prodejně hudebních nástrojů, kdy stále častěji přicházejí zákazníci s tím, že chtějí něco na blues, rock and roll, country a nemálo se jich ptá přímo na rockabilly. Vytipovat kytary zabralo sice trochu času, ale vzhledem k tomu, že jsem přímo u zdroje, mohli jsme s kolegy ve volných chvílích i po večerech testovat. Vybrali jsme kousky ze značek známých i méně známých a dovolím si prohlásit, že starší ročníky muzikantů by byly v mládí vděčné za takový výběr.
Dále je třeba si přiznat – ano téměř všechny nástroje od všech značek v ceně do patnácti tisíc jsou vyráběny v Asii, snad vyjma mexických Fenderů, ale o těch dnes řeč nebude. A nakonec není „Čína“ jako „Čína“.
1. Epiphone
Kdysi největší konkurence Gibsonu, která bohužel zaspala dobu, aby pak pod patronátem silnější značky chytila druhý dech. Gibson koupila „Epi“ v roce 1958, ale značka Epiphone zůstala zachována a nakonec beatlesácký „Casino“ je známé víc než dost. Firma smí jako jediná vyrábět licencované kopie firmy Gibson a používat i obchodní označení nástrojů silnější značky. A nakonec sám velký konstruktér Les Paul hrál od 80. let právě na EPI.
Nás nejvíce oslovil model Wildkat. Za prvé je to čistě konstrukce Epiphone a za druhé je to kytara narozená pro rock and roll. Dva snímače P90 „dogear“, Bigsby tremolo a krásná vintage hlava. Slušné možnosti nastavení a navíc je menší a na hraní pohodlnější, než klasické pololubovky. Na kobylkovém snímači získáte punkovější zvuk, na krkovém snímači tlustý, bluesový a při hraní si s tónovou clonou medově jazzový. Není to kytara na metal ani hard rock, ale na to co hledáme je to pecka a zpracování je více než kvalitní. Obecně v poslední době začíná u Epiphone platit, že než si koupit levného Gibsona, je lepší si koupit dražší Epiphone.
2. Vintage V52 relic telecaster
Tak s touhle kytarou jsme se vyřádili více než dost. Kobylka je replikou z Telecasteru z roku 1952, odtud název modelu, dřevo u většiny kousků slušně rezonuje a ze snímačů dostanete úžasný country twang. Elektronika snese i velká zkreslení a nástroj je vcelku odolný. Zatímco u EPI je už kvalita kolem 10 tisíc standard, u Vintage to chce zkusit víc kousků, ale za pár korun dostanete kytaru srovnatelnou s dražšími kousky mexických Fenderů a to už pak stojí za to. Vintage je původně britská značka, používá vlastní elektroniku Wilkinson (ano ta samá firma co vyrábí holící strojky, ale třeba i součástky do motokrosových speciálů aj.)
3. Ibanez TM302
Značku představovat určitě není třeba. Většinu jejího portfolia tvoří kytary buď na tvrdší muziku, nebo jazzové lubovky. O to víc nás potěšilo, že se vyrábí i čínská verze modelu Talman, která rozhodně není nepovedená. Originální japonský model je cenově kolem 35 tisíc. Čínská verze se pohybuje dle dodavatelů od 9 do 12 tisíc a tady právě platí, že i „Čína“ může být velmi kvalitní.
Nejsem příznivcem kytar Ibanez, ale tenhle kousek stojí za zvážení. Krásný silný čistý zvuk na všech úrovních. Kytara je slušně zpracovaná, dřevo hraje i na sucho s příjemnou rezonancí a javorový hmatník dodává kytaře na lesku. Ze snímačů dostanete absolutně čistý zvuk, ale zároveň snesou i opravdu velké zkreslení bez zpětné vazby. Koncepčně kytara zapadá spíš do let šedesátých, ale právě uspořádání typu „Tele“ s dvěma single snímači ji řadí do ideálních kytar pro country a rock and roll, tedy i rockabilly.
4. Gretsch Streamliner
Zdravá konkurence přiměla firmu Gretsch, aby si nechala v Indonésii vyrobit novou sérii nazvanou Streamliner. V této sérii jsou jak lubové, tak pololubové kytary s tremolem i bez něj.
Záleží jen na Vás, jestli se vydáte tradičnější cestou, nebo trošku přitvrdíte. Co se týká zpracování, je to Gretsch. Tudíž o tělo nástroje, ladění aj. se i v této cenové relaci nemusíte bát. Kde Gretsch ztrácí oproti předchozím modelům, to jsou snímače, ze kterých absolutně čistý zvuk prostě nedostanete. Jsou určeny pro crunch a tvrdší zkreslení a tady bych spíše doporučil sáhnout po pololubové verzi, která má menší náchylnost ke zpětné vazbě. Kytary jsou tak výborné pro punk, psychobilly. Na blues a country tato série není to pravé ořechové. Nicméně chcete- li levný, ale kvalitní nástroj pod oblíbenou značkou, neváhejte, chybu neuděláte.
