Wanda Jackson, Lavern Baker, Brenda Lee, Janis Martin, Lorrie Collins a Imelda May. To všechno byly a jsou fajn holky, které hrály a hrají rockabilly. A když to jde jinde, tak proč u nás hrají tuhle muziku jen chlapi? I dnes se u zahraničních kapel na podiu objevují zástupkyně něžného pohlaví, současný trend rockabilly z velké části udává Irka Imelda May, ale u nás se dlouho žádná holka neprosadila.
Wanda Jackson, Lavern Baker, Brenda Lee, Janis Martin, Lorrie Collins a Imelda May. To všechno byly a jsou fajn holky, které hrály a hrají rockabilly. A když to jde jinde, tak proč u nás hrají tuhle muziku jen chlapi? I dnes se u zahraničních kapel na podiu objevují zástupkyně něžného pohlaví, současný trend rockabilly z velké části udává Irka Imelda May, ale u nás se dlouho žádná holka neprosadila.
Letošní Rockabilly CZ Rumble přinesl jedno malé překvapení, kdy jej nečekaně zahájila skupina The MayHems v čele s jednou moc pěknou zpěvačkou. Martina Horejšová není jen hezká, ale opravdu ji to dobře zpívá. Při troše pátrání se dá zjistit, že Martina už je na pražské scéně něco málo přes rok, a nyní se pomalu pouští do hlavního proudu českého rockabilly. A teď je tu rozhovor s Martinou o tom, proč se pustila do muziky, která přeci jen u nás stojí trochu na okraji.
Takže začneme hezky od začátku. Jak dlouho se věnuješ muzice?
V podstatě od malička. Začala jsem už ve školce, přes flétnu, pak na základce přišla k pianu, kde si mě všimla ředitelka hudební školy ve Strakonicích, odkud pocházím a ta mě přivedla ke zpěvu. Pak jsem se probourávala přes různý kapely až k tomu, co dělám dnes.
A už od začátku v tom byl rock and roll? Jak se dostala k rockabilly?
Nene, to přišlo až později. Dlouho jsem hledala styl, který by mě opravdu sedl. Velkou zásluhu na tom má můj přítel, který mě naučil tuhle hudbu poslouchat, hodně jsem s ním začala chodit na koncerty tancovat. Začala jsem se o tu muziku víc zajímat a nakonec jsem napsala bakalářku o rock and rollu a díky tomu jsem pronikla ještě víc do hloubky téhle muziky.
Práci si určitě rádi přečteme, a když už jsme narazili na vědeckou stránku věci, jaký je tvůj postoj k rockabilly a rock and rollu obecně? Když vidím tvoji pin up fotku tady na rockabilly.cz, jak moc je velký rozdíl mezi Martinou na podiu a Martinou v osobním životě?
Tak jsem holka, takže ten styl sám o sobě se mi líbí moc, účesy, šaty a všechny ty fajn věci co k tomu patří. Ale není to jen na koncerty, držím se toho i v soukromí, ale je to přeci jen mírnější, nechci zas tolik času trávit v koupelně u zrcadla :-). Není to jen o oblíkání, ale celkově o přístupu k životu, patří k tomu přeci jen trochu toho rebelství a svobodnýho myšlení. Ona i ta moje bakalářka se jmenovala „Rock and Roll jako životní názor.“
Když už jsme narazili na školu, víme, že ještě studuješ. Můžeš prozradit co, a jak se dívají na tvůj styl lidé ve škole?
Tak studuji magisterský obor Hudební věda na Karlově univerzitě na filozofické fakultě. A co se týče spolužáků, tak to berou v pohodě, fandí mi a občas je sranda, když přijdu na seminář už plně připravená na koncert. V tomhle mám podporu a řekla bych, že ani naši profesoři s tím nemají problém.
Máš například tetování?
Tetování nemám. Vím, že v současném trendu rockabilly je to skoro žádoucí, ale já se věnuji hodně počátkům z 50.let a tam to téměř nebylo. I když jsem o nějakým maličkým motivu přemýšlela.
Spíš se tedy ztotožňuješ s tradičním, dnes se dá říct old schoolověšjím pojetím? Co říkáš na dnešní syntézy rockabilly? Psychobilly, punkabilly a další?
Určitě, beru inspiraci z 50. let, ale současná zpěvačka Imelda May měla obrovský vliv na utváření mého pohledu na muziku. Myslím, že tuhle paní zpěvačku nemusím představovat. Pokud jde o nové styly, rozhodně je neodsuzuju, je to často hodně zajímavý, a beru to jako přirozený hudební vývoj, ale mám radši takový ten syrovější, dřevitější zvuk.
V minulosti bylo a i dnes je vidět kolem tebe mnoho různých muzikantů? Máš víc projektů, nebo nemáš stálou kapelu?
Na počátku hraní rockabilly v Praze stálo hostování s jinými muzikanty. Třeba u kapely Franka Triera, sbírala jsem tak zkušenosti, ale nebyla to kapela, kde bych se mohla realizovat. V současné době mám tedy MayHems, ale i tou už prošlo hodně muzikantů. Jiný projekt mám taky, je to kapela Doggybag, která je zaměřená víc na blues a české texty. Není to pro mě úplné odbočení ze žánru. A jinak to mám tak, že když se naskytne příležitost a šance si zazpívat, tak prostě jdu.
A kde se vzal název The MayHems?
Název jsem pro kapelu hledala dlouho, ale nakonec jsme pojmenovaní podle skladby Mayhem od Imeldy May a ta zvýrazněná písmenka MH jsou moje iniciály. A zatímco mayhem jinak znamená zkázu, tak po nás snad zůstane dobrá nálada, trošku jsem obrátila význam :-).
A jak tě berou spoluhráči? Jak se tváří když jim šéfuje holka?
Kluci občas skřípou zuby, ale jinak mě respektují. Ví, že je to můj projekt, snažíme se dělat vlastní věci a věřím, že je to baví. U nás v kapele panuje celkem velká demokracie, takže každý má šanci se realizovat a ne každý ji využije. Navíc mám v kapele i nějaké ostřílené hráče rockabilly, jako třeba Petra Lesniakana na basu, který hrál s Mordors gang, nebo Míru Bureše na saxofon, který se kolem rockabilly a rock and rollu motá už taky dlouho.
A vize do budoucna?
Soustředíme se teď na nové vlastní věci, a postupně vyřazujeme covery, na jaře bych ráda dala dohromady videoklip a samozřejmě CD. Zatím to vypadá, že je vše na dobré cestě. A nejbližší budoucnost nás čeká 5. listopadu v klubu Rikatádo na Palmovce, kde bude fajn večírek, tak přijďte.
Tak určitě přejeme Martině hodně štěstí, mnoho hezkých koncertů a další fanoušky.
Aktivity kapely můžete sledovat na Facebooku, případě v sekci koncerty na Rockabilly CZ.
-JM-
