Možná jste také zaznamenali, že se naše malá česká rockabilly scéna začala rozrůstat o nové mladé kapely. Některé se vydávají tradičnějším směrem ve stylu 50.let, některé jdou naproti novějšímu pojetí, případně odbočují k psychobilly, punkabilly a jiným dalším stylům. Mladých muzikantů je hodně, fanoušků zatím málo, i když je vidět, že zájem o rockabilly a jeho odnože stoupá. Nabízí se otázka, kdo nakonec zápas o publikum vyhraje. Zda nováčci vytlačí ostřílené veterány, ostřílení veteráni ukáží svoji sílu, se kterou tu rozvířili před lety klidný rock and rollový rybníček, nebo nakonec dojde k nějaké syntéze a naopak se všechno krásně promíchá.
Možná jste také zaznamenali, že se naše malá česká rockabilly scéna začala rozrůstat o nové mladé kapely. Některé se vydávají tradičnějším směrem ve stylu 50.let, některé jdou naproti novějšímu pojetí, případně odbočují k psychobilly, punkabilly a jiným dalším stylům. Mladých muzikantů je hodně, fanoušků zatím málo, i když je vidět, že zájem o rockabilly a jeho odnože stoupá. Nabízí se otázka, kdo nakonec zápas o publikum vyhraje. Zda nováčci vytlačí ostřílené veterány, ostřílení veteráni ukáží svoji sílu, se kterou tu rozvířili před lety klidný rock and rollový rybníček, nebo nakonec dojde k nějaké syntéze a naopak se všechno krásně promíchá.
Chcete-li se ptát, jak vůbec docházím k těmto otázkám, je potřeba napsat, že jsem ve čtvrtek 7. května v Plzni viděl opravdu zajímavý koncert, kde se střetli na jednom podiu Indians clubu v Kalikovském mlýně ostřílení Mordors gang a relativní nováčci The MayHems, které zatím jako jedinou českou rockabilly kapelu vede slečna.
Martina se svými MayHems nastoupila jako první a začali celkem zvolna. Nicméně od Rumble 2014, kde se poprvé oficiálně tahle partička představila, proběhlo několik zajímavých změn. Kapela nechala více prosadit kytary na úkor původního saxofonu, což ji přivedlo na trochu tvrdší vlnu. Zároveň představila několik svých vlastních skladeb, které by se měly objevit na debutovém albu na kterém kapela začala pracovat. Zbytek repertoáru tvořil mix cover verzí z 50.let a zhruba pět skladeb z repertoáru Imeldy May, kterou snad není třeba představovat. Ale ve vlastních skladbách začali The Mayhems ukazovat svoji sílu. Například Rocker Boy, představený už na Rumble v Řevnicích je rocková chytlavá taneční „pomádovka“, pro kterou si tuhle kapelu zamilujete a budete si s nimi chtít zatančit, dynamická bluesovka Foolish girl Vás naladí na hezký rozjezd, a nebo zběsilá a oplzlá Boogie Shake, která je naprosto věrná svému názvu a již publikum přijalo s největším nadšením. Zde je třeba vyzdvihnout i výkon bubeníka Petra Konečného a mladého kytaristy Michala Lašana. Ale vůbec největší ohlas přinesla skladba Rockabilly Rhytm z 50. let. Původně uhlazená rock and rollová vypalovačka od Gene McKowna se od MayHems dočkala velmi agresivní aranže a společně s osobitým projevem zpěvačky Martiny a slušným výkonem basisty Petra Lesniaka, který shodou okolností hrál dříve právě s Mordory, se s ní dostanete do slušného transu.
MayHems dokázali publikum připravit na výstup Mordorů a jestli ještě někdo pochybujete o český holce zpívající rockabilly, je načase se dostavit na koncert.
Mordors gang, tak tuhle kapelu, i když v jiném složení si pamatuju ještě z doby kdy měli v názvu i splašený koně. A nezklamali, naopak nějakým zvláštním způsobem naladili moje uši a myšlenky na jejich vlnu. Přiznám se, že tenhle styl muziky, který je na pomezí psychobilly, rockabilly a swingu se mi dříve úplně nezamlouval a já nedokázal pochopit, proč mají tihle splašený koně Mordoru takový pozitivní ohlas. Pak mi to ale přeci jen docvaklo. Za prvé zpívají česky, za druhé se těžko přiřazují k nějakému konkrétnímu stylu, za třetí je to nářez na který se ale dá stále tancovat a za čtvrté je to osobnost kytaristy a zpěváka Petra Hrabáka. Když se zaposloucháte do melodií, které na koncertě umí roztančit, zjistíte, že hodně skladeb je opravdu swingových a ani Mordoři se tím nijak netají, že by rádi toho swingu více přidali i na úkor starších skladeb. Avizovanou útratu Atomového pejska publikum nepřijalo s poděkováním, ale nepochybuji o tom, že Mordoři vědí, kterým směrem jít. A přispívá i k tomu brutální slap basisty Martina Poka. I když byl koncert rychlý a chvíli pořádně nahlas, nemohl jsem se ubránit dojmu, že kapela mírně zvolnila tempo a ohromně to celému vystoupení prospělo. Ke stylu musím napsat, i když někteří z Vás se mnou nebudou souhlasit – je opravdu těžké jednoznačně určit, do jaké odnože rockabilly kapelu zařadit. Oni jsou prostě jiní. Mají svůj Mordors – billy styl, který jim dává výjimečné místo na české rockabilly scéně a rozhodně ukazují, že se jen tak nenechají předběhnout.
Na co se někdy zapomíná je zvuk, respektive zvukař. Dobrý zvukař může pomoci i špatné kapele a naopak špatný té dobré může ublížit. Když se sejde dobře hrající kapela a dobrý zvukař, je to paráda. A zde je třeba poslat dík zvukaři Tomášovi Fantovi, za jeho profesionální přístup. Z vlastní zvukařské zkušenosti vím, že ukočírovat rockovou kapelu s kontrabasem a divokým projevem, tak aby vše „sedělo“ není úplně snadné, ale Tomáš, který je matadorem plzeňské klubové scény prostě ví jak na to a je třeba i jemu připsat zásluhy za kvalitní koncertní zážitek a dobrou atmosféru v klubu.
Čtvrteční koncert Mordors gang a The MayHems, ukázal, ačkoli Mordoři byly právem hlavní hvězdy, jak svěže může zapůsobit spojení ostřílených veteránů a mladé kapely s holkou u mikrofonu. A pokud zhodnotím návštěvnost rockabilly akcí v Plzni a Praze, tak plzeňské publikum jasně vede, i když bylo podpořeno několika pražskými fanoušky. A tak mě nakonec napadá, proč by nemohl být některý z příštích ročníků Rockabilly Rumble v Plzni.
-JM-
(foto: autor)
